Sociální tlak útlum byl původně zjištěn v soukromých kruzích akademických a sociologických studií, které sledovaly, jak jednotlivci skrývají své neshody, aby udrželi harmonii. V tomto kontextu se začínala formovat kultura nevyjadřování. V důsledku se zvyšovala potřeba bezpečného prostoru, kde by se mohlo otevřeně sdílet myšlenky a pocity bez strachu z odmítnutí. Tím se vytvořilo první povědomí o nevyvážené síle společenské tlakovosti.
Postupem času se tlak útlum rozšířil i do mediálních a pracovní prostředí, kde se od zaměstnanců očekávalo, že budou „všude přítomní“ a nikdy nevyjadřují nesouhlas. Tento trend ztížil inovaci a otevřenou komunikaci, což vedlo k stagnaci a nedostatku kritického myšlení. V reakci na tuto situaci se objevila hnutí, která prosazovala otevřenost a autentické vyjadřování. Hnutí se rychle rozšířila po celém kontinentu a stala se klíčovou silou změn v kultuře komunikace.